a tak další víkend...

Nic zvláštního se neděje pokud za zaznamenání nestojí problémy jako že barva někdy pořádně nekryje, vosy maji radost s každého náznaku že si s nima chce někdo hrát, cena benzínu se dramaticky blíží ke třem dolarům (= 18 Kč za litr!!), cena elektroniky stejným tempem padá k zemi že se gigové usb disky prodávají jako rohlíky a sluníčko si vynahrazuje propršené dny takže je vážně každý den přes třicet.

Tak jsme v pátek zase 10 hodin natírali, sprejovali a natírali, v sobotu jsme po nedohodě se s majiteli ve čtvrtek umytého baráku dostali nečekané volno, které jsme strávili chozením po městě, obchodech a usínáním na baseballovém zápase Manchester vs. Merrimack. Náš druhý zápas, ve kterém jsme dokonce vydrželi přetrpět celou třetinu, ale za hodinu jsme se dočkali akorát čtyřech povedených odpalů, které byly stejně v poli ze vzduchu chyceny, ale jinak samých outů, ballů a striků což jsou všechny možné názvy pro nepovedený nadhoz nebo odpal. A že jich tady kluci umí.

V neděli nás čekala malá dodělávka domu s kterým se kvůli počasí pářeme už celý týden, ale protáhla se na šest hodin, takže jsme večer stihli už jenom skočit do bazénu [v době kdy do něj mohou jen Manchesterští rezidenti, což jsme teda i my:)] a do vyčerpání se honit na tenisovém kurtu při nohejbale. Jinak se musím podívat, ale prý ho tady absolutně neznají, nehrají, dokonce pro něj ani nemají název. Tom povídal, že kdyby nějakej měl mít, že by to byl asi likeball nebo něco na ten způsob, ale fakt, že kolemchodící a basketbal hrající niggas na nás koukali jak kdyby jsme spadli s Marsu.

Last rainy day of whole summer

Ráno vypadalo ještě hůř než večer takže jsme se z postelí neměli kam hrnout. Před obědem jsme aspoň vyrazili do Bedfordu v dešti omýt příští barák, ale ve tři jsme už zase byli doma a zlákáni výletem do polského obchodu se pustili do pečení chleba. Všechno se povedlo jak mělo a za dvě hodiny jsme z trouby vytáhli jeden opravdový kmínový s krásnou tvrdou kůrou. Tak ráno.

Jinak nevím jak přesně tady fungují předpovědi, když po čtyřech propršených dnech má být zítra 36C, ale zatím vycházejí na +- hodinu přesně tak uvidíme. Večer jsme si byli zahrát nohejbal a vyběhli na skálu rozhlídnout se po Manchesteru a konečně snad fakt začíná být pěkně.

Day-off 2 :-(

Ráno jsme vyrazili už před osmou s plánem akorát dodělat rozdělanou práci. Během ní na mě v druhém patře po píchnutí do vosího hnízda (jak je to s tim příslovím) vylítnul roj vos, ještě docela přátelských když do mě žihadlo zabodla jen jedna, ale vrtačku i okenici jsem pustil stejně, sebe naštěstí ne a se zavřenýma očima čekal kolik si jich na mě ještě bude chtít smlsnout. Dělali jsme co jsme mohli, ale po obědě se strhla bouřka ještě větší než ta úterní a zahnala nás domů. Tam na nás zase čekala pokuta od strážmistra Sawyera za noční parkování, "against flow of the traffic", kdo by si toho tak u nás moh všimnout...20 dolarů nás ale snad nepoloží, aspoň si vyzkoušíme jak se vypisujou šeky, které jsme dostali v bance a neprozřetelně chtěli vyhodit:)

Odpoledne nad knihou a internetem, večer opět nákupní a vařící:) Není to nic moc, v tomhle počasí se ani výletit jinde než po obchodech nedá, ale zítra snad poslední rainy day.

Day-off

Rozdělili jsme se asi na dýl, dostal jsem telefon a Dodgka je už konečně doma takže jsme tři, s Ryanem dohromady čtyři. Ráno se ale, než jsme aspoň stačili sundat z oken okenice, strhla strašná bouřka takže jsme se zase otočili a byl před námi volný propršený den. Ale aspoň jsme v bance zařídili účty - žádné poplatky za vklady, vedení, výběry nebo internet banking, všechno free - odvezli subárko na technickou a ve městě prošli pár obchodů. Večer jsme se rozhodli jednou vynechat vaření a vyrazili do nedaleké Strangebrew taverny. V úterý všechno za půlku, takže jsme se každej za 8 dolarů nacpali kuřecíma křídlama, hranolkama a dohromady vyzkoušeli skoro polovinu z padesáti různých nabízených piv. Nejlepší bylo asi pšeničné UFO z Vermontu s malinovou příchutí, taverna pěkná, ale barová kapela hrála trochu moc nahlas že jsme se vůbec neslyšeli a tak jsme v 10 vyrazili domů vyhlížet lepší počasí.

Z pláže do práce

Zase pondělí. Trochu jsme se promíchali, kluci jeli opet do Valley a já se zbytkem patra, Honzou a Ondrou do Londonderry na další domek v manchesterských lesích. Práce, práce, ale s motorovým sprejerem šlo všechno mnohem rychlejc, takže kromě mého skorosepropadnutí do obýváku a z dvaceti centimetrů na vlastní oči poznání síly sprejeru nic zvláštního. Dodge pořád nikde takže jsme neměli na výběr a po uznalé pochvale od majitele "fuckin' nice and fuckin' fast" nás vzal Ryan domů už před sedmou. Aspoň zbyl čas na originální report z neděle. Zbytek dorazil až před devátou takže na nic než tradiční večerní hody čas nezbyl.

ostravak bloguje z Hamptóna

Ráno sme sa po brekfestu vydrcali z tého Blodgetu a namejřili k móři. Po hájveji sme tam byli včil sme ani nemrkli a už parkingovali za 10 dolárů u teho Hamptón beacha. Sma se rozložili na také jak cyp dlhé a narvané plaži kde to byl samý tlstý amík s velkym kůlerem na ty vše hamburgre a kokakole a chvílu jen tak kókali. Ale už sme se nemohli dočekat teho moře teda spíš oceánu páč sme nikde neviděli ani břeha a vrhli se hned do tech vlnisek. Sme teda nečekali žádné zázraky tu, ale bylo to teda studené jak sviňa aspon byli vsichni na pisku. Tak jsme ani řádně nezaplavčili a už zas běželi ven se ohrat. Tam byly i teda hřiště tak sme koupili balón zase za těch 10 dolárů, teď bez ednoho centu jeste. Sme tam porad hráli ten volejbal, s ňakými amíky co to moc neuměli, borci jim dali, my s Mírou bysme jim teda taky dali kdyby nebyl ten písek tak horkej tak sme prohráli 0:10, ale bojovali sme teda. Tak sme se porad kupali v oceáně a váleli na tem beachi a užívali že nemusime do roboty až teda slnko zapadlo a my byli spalený jak sviň. Ale moc. Tak zase dom, v krámu sme nechali peníz docela v limitu páč nám ani nepredali víno když je ta neděla a vyrazili už teda dom. Teda večeře zas dobry, hodně dobry sme měli krocana celkom tři chody já druhej nemoh tak sem měl jen dva ale dobre. Film byl večír o tech dvou protagonistech, tech kašpárcích Štvrtníčkovi s Lábusam s temy fotbalovémy odposlechy tak sme sa zas nachlámali a v tak v tech jedenast sli teda spat.

Valley West

Ráno jsme se pěkně prospali do půl devátý a na desátou jsme byli ready do práce. Nebylo ale kam jinam, a tak nezbylo než vyrazit do díry za město, do Valley West podívat se na pár modrých domků. Volnějším tempem jsme stihli dva kompletně natřít a v šest vyrazili zpátky. Dvě kila kuřecího masa a bramborových teter se jak jinak než povedly. A sice před volným dnem, ale po filmu jsme ještě před jedenáctou padli do postelí.

Takových příjemných 13 hodin

Ráno jsme se rozdělili a s Mírou subárkem vyrazili natřít jednu menší stříšku, posbírat po okolí nepobrané barvy a žebřiky, vybrat šeky za hotové joby a dotřít pár nedodělků. Ani jsme si ve spěchu nevzpoměli na oběd a na střeše posledního domu zjistili že už je zase po osmé. Šeky jsme zavezli Tomovi domů a zamířili taky tam. Uź na nás čekala zpola hotová večeře, pečené brambory s vajíčky míchanými s šunkou a zelenina. Kvalita večeří buď den ode dne rapidně roste, nebo jsme čím dál tím víc stahanější a všechno nám chutná čím dál tím víc. Jakš takš i chleba Giant, klasický americký toastový, važící asi 0,5g a zmačkatelný do téměř neviditelné kuličky. Po opečení na pánvi je sice docela poživatelný, ale stejně je ho k snídani minimum aspoň půlka balení.

Mission stable completed

Devatenáctileté Dodgky se přeci jenom nespravují tak snadno, a tak jsme dneska dostali Ryanovo kupíčko. Sice už trochu vylítanou, ale pořád hodně dobrou Mazdu MX-3. V 8 jsme opustili Blodget, po obědě jsme měli dotřenou stáj, k nepoznání od té, ke které jsme přijeli pondělí a vrátili se zpátky do Manchesteru. Do nekonečné čtvrti stejných modrých domů s nekonečnými stěnami a vysokými štíty. Snad jen na záskok, dlouhé čtyři hodiny na spoustě domů, na kterých se naše práce ztratila jako nic nás nebavily a tak jsme o něco dřív, před sedmou, vyrazili do Hannafordu pro chleba a mlíko. Chleba za 96 dolarů. Nákup se zase zvrhnul ve vybírání slev, takže jsme mezi kýble od barvy zase cpali kopice pití, ovoce, masa, zmrzliny a dalších životně důležitých věcí.

Večeře sice vymyšlená za 1, šunka skvělá, vejce stejně, jenom rýže, aby nechutnala jako z popelníku, chtěla na plotně tak o minutku míň. Na první rýžový pokus se to ale dalo a kečup všechen smrad stejně krásně přebil takže si nikdo nestěžoval:)

Nothing special

Nic zvláštního se nestalo, pršelo a pak přestalo..takže celý den bylo příjemně pod mrakem a dalo se dýchat. Čerstvý vzduch, výhled na kopce, všude kolem koně, a tak práce pěkně utíkala. Na stáji už byla hotová základovka takže jsme pokračovali s druhou vrstvou a po dvanácti hodinách nás tma zrovna v nejlepším zahnala zase zpátky do subárka a domů. Na žádné kulinářské speciality už čas nezbyl, takže opět jistota, pizza. Ale poslední, takže zítra určitě zase nějaká změna.