:-(

Jedna smutná zpráva z Barajas, na který se příští pátek a neděli chystám, kouř je vidět až do centra...ještě že se to nestává tak často.

19.08.2008 Kalmir (15:49): (moh bys napsat nejakej post o tom, jak ta skola funguje, resp. kolik ti dala)

Enforex je španělská druhá největší jazyková škola s dalšíma pobočkama ve spoustě států Latinský Ameriky. Má vlastní školní budovy, učebnice, ročně dvacet tisíc studentů apod. a tak jsem čekal spíš masovej přístup a jen pomoc při učení. Nicméně ve třídě jsme se během prvního tejdne scházeli plus mínus tři. Pozdějc náš počet sice postupně narůstal, ale současný maximum 8 lidí, z nichž se tři neprojevují, je pořád hodně malá skupina. Navíc jako všechno závisí na jednotlivcích, vyučujících a z pěti se kterými jsem se setkal byli čtyři celkem nadšení (aspoň vypadali že se nenudí), jsou vždycky skvěle připravení, je s nima radost mluvit. Třídy jsou malý, klimatizovaný, útulně vybavený moderním nábytkem, navíc jsme všichni zhruba stejnýho věku a tak jde celý dopoledne kromě procházení gramatiky spíš o docela zábavný neformální povídání u kulatýho stolu. Těch pět hodin i po skoro měsíci utíká jako nic. Mimo školu se sice snažíme, jinak ale převládá angličtina, i tak bych srovnal tejden tady tak s třema měsícema ve škole, kde jsem měl tři hodiny čístýho času tejdně.

Jedinej problém je že je to moje první setkání se soukromou školou, ne zrovna levně placenou, která je mimojiné v nabídce Student Agency a podobných společností. Takže druhý dva týdny byla škola plná 15-17letých dětí, který v Madridu trávili čtrnáct dní z donucení, odbíhali na cigára a některý neřekli za celou dobu ani slovo španělsky. Kanaďanka Betty zase uměla jen necelou polovinu abecedy a tak šlo všechno hrozně pomalu. Teď už to zase odsejpá. Sice je nás 8 ale všichni se snaží něco dělat a tak je tenhle tejden hned po tom prvním nejlepší. Už ho bude moct trumfnout jen ten příští. Páteční letenku jsem si odložil až na poslední srpnovej den a tak mi tady zbejvá ještě celých 12 dní.

Tercera semana

Od pondělí se to ve škole zlepšuje, skupina postupně řídne a o to víc se mluví. Často se lidi s končícím srpnem vrací domů a tak by to tak snad mělo vydržet až do konce. V úterý jsme se vydali do Prada, největšího muzea, který je sice plný skvostů z 15. století ale tudíž taky hodně monotematický, a náboženský motivy nás po hodině omrzely. Superrychlej španělskej výklad života malířů a technik malby tomu ještě uškodil protože jsme z něj nepobrali skoro nic a utrhli se na vlastní cestu. Ve středu úžasnej Královskej palác kterej je asi tim nejlepším co se tady dá vidět a ve čtvrtek jsem stihnul pravej španělskej tříchodovej oběd a odpoledne v největším Parku s Irene na její krátký pauze při cestě z Antwerp. Jinak se nic zajímavýho nepřihodilo. Ve čtvrtek jsme byli opět v Cafe Bourbon na Plaza del Sol, sváteční pátek bylo zase do rána spoustu oslav ve všech ulicích a za víkend jsem akorát stihnul přečíst jednu knížku, přebookovat letenku na poslední srpen a v kině shlídnout nejlepší film minimálně tohohle roku.

Fin de semana 2

Neni to náhoda. Buhvíproč jsou 8 z deseti taxíků škodovky, 1 je seat a ten jeden jedinej zbejvá na mercedesy, peugoty a další raritní značky. Že jsou levný, ale proč je jich tady tolik?

Vedro nepřestává, bez klimatizace jsou noci dlouhý a tak bylo až dneska ráno jen 20 stupňů a cestou do školy jsem poprvý radši přešel na slunečnou stranu ulice. Klimatizace ale tentokrát nešla ani tam tak jsem druhou hodinu vzdal a udělal si pauzu. Jinak víkend. V pátek večerní fotbal, v sobotu jsem se prošel po městě k nádraží Principe Pío, zpátky se vrátil metrem a vyrazil na setkání do bytu na severu Madridu, z něj pak pozdějc do centra a nakonec do bývalýho divadla, dneska klubu Joy u náměstí Puerta del Sol.

Ráno jsem si (aspoň na neděli) přivstal a s Nachem prošel La Latinu a Rastro - trh s oblečením a spousty levnýma a užitečnýma věcma, kde madrileños (typický madriďani ==>)


a cikáni (tady ne tak pejorativně) každý nedělní dopoledne zaplňujou stánkama celou velkou čtvrť. Potom jsme si na několika místech dali Tinto verano (červený+fanta+spousta ledu), manzanillu (hořký bílý sherry), kañu (dvoudecový pivo s gratis talířem oliv nebo jamónu), gazpacho (ledová polívka z rajčat a okurek) a huevos rotos (vejce, jamón, brambory, bageta) a po odpoledni španělský kultury jsem uchozenej prospal večer i noc až do pondělního rána.


      Při objednávání je třeba dát bacha na každý písmeno. Kaña se někdy plete se se slovem koño (to co nemaji chlapi), stejně tak jako se kuře - pollo může zaměnit za palo (to co nemaji ženský). Po objednání menu koño + palo je třeba počítat i s vyhozením z restaurace.

Santiago Bernabeu

Taková jedna na první pohled nezajímavá, přes léto prázdná železobetonová budova z padesátých let. Čím odpudivější a zašlejší stadion, tim impozantnější, jako by z něj smrděly všechny ty góly a spocený trika za poslední půlstoletí.

Martes 5/8/2008

V pondělí se mi prohodily hodiny, začínám v půl desátý, takže odpoledne zbývá spoustu času na město. Od soboty je už čtvrtej den neustále 39 ve stínu a tak jsme se v pondělí akorát vydali do klimatizovanýho Museo Centro de Arte Reina Sofia podívat se na Dalího, Picasa a další zajímavý surrealistický fotky a obrazy. V tom vedru nic víc.

Škola navíc tenhle tejden za moc nestojí, minulej tejden jsem se trochu rozmluvil, rozvzpoměl na všechno co jsem kdy u měl, zjistil něco navíc a navíc teď přijelo spoustu lidí kolem 17 let v basketbalových trikách, čepicích který zásadně nesundavaji a naprosto bez zájmu takže to sice k něčemu je, ale jde to pomalejc, na hodině nemám moc co dělat a snad se mi podaří se na příští tejden přesunout někam jinam. Jinak to jde, lidi v pohodě a kdyby tady všude kromě supermarketů nebylo tak pekelně draho tak to nemá chybu.

Viernes y fin de semana (pátek a víkend)

Pátek jsem ve třídě strávil většinu dne zase sám a tak si celý odpoledne pěkně povídal. Večer jsme vyrazili na nedaleký hřiště na fotbálek. Takhle v centru se před náma jako oáza vylouplo 300 metrový golfový odpaliště, několik fotbalových hřišť, okruh na běhání a spousta fontán a míst na ležení. Prý za levno (€30 na hodinu) jsme se dvě hodiny vyběhali a chvíli pak strávili kus večera v Irským pubu. V sobotu byl první den brutálního horka tak jsem si akorát koupil tortillu espaňolu (zapečený vejce a pár brambor, naprosto bez chuti -->)

a El País a v nedalekým parku de Oeste jsme odpoledne proleželi pod stromama. Večer pak u bazénu a na terase v pátým patře apartmánu na kraji Madridu. A protože jsme s madridskou průvodkyní věděli na jaký dobrý a levný místa se vydat tak jsme ochutanali prý nejlepší madridskou sangrii a skončili v Bourbon Café na Plaza del Sol. Typická španělská maracha, teda páteční nebo sobotní noc prochozená celým centrem. Ráno se se šestou vyvalili snad ze všech dveří davy většinou střízlivých lidí, na Plaza del Sol byl najednou větší ruch než v poledne, a všichni se v přátelský atmosféře poklidně vydali do otevřených kaváren na snídaně, posedávat po sochách nebo jako my jen čekat na první ranní metro.

Mi casa

Buhvíproč mi telefon přestal stíhat nahrávat.