OT: jedině Seznam

Ivo Lukačovič sice umí hezky vyprávět, oprávněně je považován za pionýra českého webu, a každoročně se bez protestů stává osobností internetu v ČR, ale jeho vyhledávací systém je když ne 100 tak aspoň pár let za opicema [nebo za googlem]. Bez zohledňování relevance nebo počítání kliknutí při hledání stejných nebo obdobných hesel a jakýhokoliv jinýho složitějšího systému dokáže při hledání zobrazit tuto stránku mezi prvníma při zadání hesel jako třeba :

modální slovesa němčina - dokonce se sem takhle někdo dostal 4krát, ale německy se tady nikdo nenaučí..
předávkování vitamínem C - stejněkrát, vitamínu C se bojí čím dál tim víc lidí ale neni třeba, jeho přebytky se automaticky vylučujou, předávkování není možný *THUMBS UP*
nepravidelná slovesa němčina - kein Deutsch hier
naostro - zase tak často nechodím
aktualní ceny kukuřice za které se nakupuje dnes - 120 eur za tunu, takhle v zimě o něco víc, v kině celoročně 60,- za kelímek
autobus manchster praha - tudy bohužel nejezdí
autobus praha-brusel - už je o něco blíž, ale stejně je levnější letět
jak vypadá madison square garden - kopulovitá, vevnitř s ledem nebo palubovkou, podle toho jestli se hraje s míčem nebo s pukem
košile quicksilver - tady taky nikdo nekoupí
kurs hindštiny - i holandština je nad moje síly
perfektum v němčině nepravidelných sloves - prostě se to naučit nazpaměť, jinak to nepůjde, od toho se jim říká nepravidelný
listky na phila colinse - můžete posílat na Rodestraat 17, Antwerpy 2000
věty v němčině v perfektu - jsou hodně podobný těm v präteritu

To jen tak pro pořádek aby odsud neodcházeli zklamaní úplně všichni.

2007-11-25 a zpátky

Ráno jsme vyrazili na nakonec nejlepší místo, o kterým jsem předtim nic nevěděl, na Montmartre. Buhvíproč se stanice metra jmenuje Anvers - francouzsky Antverpy. Umí tam pěkně malovat, úžasným systémem okrádat na skořápkách, vařit svařák, spoustu dalších věcí a na město odjinud lepší výhledy nejsou. Ještě s bílým kostelem na špičce, škoda že jsme se nezastavili včera v noci...

Cesta na Montmartre


Potom Notre Dame, opět Arc de Triumph a od něj po celý Champs-Élysées ke Grand Palace, přes řeku k Invalidovně, parlament, přes řeku zase k Louvru a maratón jsme po Královským paláci, Národní knihovně, Opeře a jednom krásně nasvíceným obelisku zakončili v 6 zase u muzea d`Orsay. Uf. Bastilla na zastávce metra Bastilla naštěstí už nestojí a Louvre je na celej den, takže jsme viděli všechno.

Z Montmartru


Tak se mi jak jinak než líbila - francouzský nadšení pro krásu a umění, schopnost postavit v centru města několik kilometrových parků jako před Louvrem, Invalidovnou nebo Královským palácem, ale narozdíl od živýho Londýna nebo Říma mi připadá jako zaseklá na konci 19. století a žijící jen ze svojí [i když bohatý] historie. Odsouváním mrakodrapů za řeku do La Défense [i když se tu pravda do secesního a gotickýho centra hodí míň než kde jinde], průmyslu na jih Francie, odsuzováním všeho jinojazičnýho [nejen proto jsou tu problémy s imigrantama ze všech evropských měst největší]. A jazyk. Kromě pár nepublikovatelných vět o francouzštině nevim nic a taky proto bych si tu těžko dokázal představit trávení delšího času.

A stylově na odjezd

2007-11-24 Do Paříže

Víkend v Paříži se vyved, oba dny bylo kolem 10ti stupňů, sluníčko svítilo z posledních sil a půlka soboty a půlka neděle byly nakonec až kam. Byl jsem zvědavej hlavně po dvou zážitcích z krátkých několikahodinových návštěv [věž, s davem kolem Louvru k Notre Damu a pryč], při kterých mě Paříž spíš odpudila než zaujala. Bydleli jsme kousek od Archy [to velký okno - na fotce se nezdá, ale 110 metrů je víc než dvakrát tolik co má samotnej ohromnej Vítěznej oblouk] v La Défense. V nejmodernější čtvrti, ve který stojí všechny budovy který pařížani v centru nechtěji - všechny kanceláříplný prosklený mrakodrapy, který se dokonce od roku 1972 ani jinde než tady stavět nesmí.

Odtaď jsme do muzea d`Orsay dorazili docela pozdě, takže na něj zbyla jen hodina a půl za kterou se celý projít nedalo. Ani proběhnout, takže jsme všechny ty impresionistický poklady přelítli jen tak zběžně, snad někdy jindy...od něj kolem rozzářený Eiffelofky a přes řeku. Nahoru se nám nijak zvlášť nechtělo - pohled z ní jsem si stejně už jednou užil a výjezd výtahem by stejně lepší než ten minulej [pro zúčastněné - 1998, po vydání If You Tolerate This od MSP] nebyl. Ale pěkně blikala.



Od věže jsme se vydali k Arc de Triumph na začátku Champs-Élysées, kde se během těch deseti minut v nejchaotičtějším provozu jakej jsem kdy viděl žádná nehoda nestala ?? [na pětiproudým neoznačeným kruháči se podle pravidel rozhodně nejezdí] a to už byla tma. 30€ za nejlevnější špagety se nám obětovávat nechtělo a tak jsme se disponujíce neomezenýma lístkama na metro vydali do Latinský čtvrti.

Mimochodem v ní stojí Sorbonna, ale nikdo na ní už skoro neviděl [tmou ani hlady] a tak jsme večer strávili v zapadlý narvaný hospodě u šneků, mušlí, francouzský kachny v pepřový omáčce, camembertu a zmrzliny..za slušnou cenu tři chody, po kterých jsme ale měli sílu akorát tak vydat se zpátky na sever města do hotelu v La Défense.

Spinning

Tak na večer byla v plánu sebevražda nebo hodina spinnigu, nakonec to padlo na tu horší variantu...tolik hvězd jsem v tělocvičně ještě neviděl, asi už nikdy, nic pro normální lidi:)

V parku

Ráno se rozsvítilo a teplota vylítla nad 10 stupňů. Vypadalo to na asi poslední pěknej den a tak jsme po obědě vyrazili na kolech. V tejdnu jsem si ho nechal spravit -> nevracím se domu s černýma rukama od řetězu a mám brzdy takže nepoužívám tak často varovnej zvonek nebo holandštinu..a vůbec se s kolama přidělanýma k rámu jezdí mnohem bezstarostnějc. A na východ. Stadpark totiž nestojí za nic, velká zelená plocha na mapě slibovala lepší zážitek. Je v něm a jeho okolí kolem dvaceti velkých fotbalových hřišť, nepočítaně malých a dalších na jiný sporty jako korfbal, golf [nebo lyžování:)], restaurace, rybníky, spousta zvířat, svěží vzduch a vůbec změna proti trávení veškerýho času v živým centru velkýho města. 15 kilometrů na čerstvým vzduchu, paráda. Zbytek odpoledne u čaje ve Via Via v centru, večer cosi na Rodestraat 17...a dost psaní nejmíň do Vánoc.


Pohled na kopec je po takový době velice osvěžující. Aspoň pokud člověk stojí na jeho správný straně a nevidí celou konstrukci a podpěrný sloupy :-/

Kaiser Chiefs

Koncert se konal v Lotto Areně, nic většího tady široko daleko nestojí, takže žádný překvapení jako minule. Odhadem 10ti tisíci lidmi se zaplnila celá. Dav rozehřáli celkem nezajímaví Jakobinarina, skvělý kalifornští Silversun Pickups to mohli protáhnout, ale stejně byli všichni zvědaví jen třetí v pořadí. Jestli Hard-fi jen poctivě odehráli svoje poslední CD, byli Kaiser Chiefs nejmíň o jeden level vejš. I když se snáz baví 10ti tisícovej dav než dvěstě lidí v malým klubu. Zvlášť z tak rozlehlý a nazdobený scény kterou jeden kamión urćitě nepobere. Všechno trvalo hodinu a čtvrt, na všechno se sice nedostalo, ale další protahování by asi taky neprospělo. Tak akorát. A opět jeden pokus, ale zvuk je stejně nepoužitelnej jako minule.

Heh jsme v top 200

Podle oficiálních statistik The Times Higher Education Supplement mi zbývají ještě dva měsíce na univerzitě ze světového top 200. Tak si to musim užít, to už se mi nepoštěstí ani kdybych se doma nějakou náhodou ocitnul na UK. 187 sice zase tak dobře nevypadá, ale vzhledem k tomu že se do prvních 50ti nevešla žádná univerzita z Itálie, Portugalska ani Španělska a třeba jen jedna Německá nebo dvě Franouzský to tak špatný neni.

2007-11-15

Tak je zase docela dobře, akorát se dost ochladilo. Sníh by tady prej sice hrozit neměl, navíc poslední dobou pořád svítí sluníčko, ale to nemění nic na tom, že na kole přestává bejt úplně příjemně. Jezdí se tu ale za každýho počasí, takže na stezkách je provoz pořád stejnej. Jinak je klid, o hrozných vlnách na pobřeží jsem se dočet akorát z idnesu. Hranolky, steaky, francouzský bagety chutnaji pořád stejně, holandštinu se v rozhovorech snažim nevypouštět a už docela obstojně. Prokousávám se okopírovanýma knížkama, na hodinách se hodně povídá, prezentuje a vůbec se s blížícíma se Vánocema nějak začínáme učit, takže v tejdnu na nic jinýho moc času nezbejvá.

Volnej víkend bude po tomhle taky už jenom jeden, nějak to letí. Ten přespříští strávíme sobotu neděli v Paříži a na předposlední jsem zase u jiný charity objevil zpáteční letenky do Dublinu za 38 euro, takže strávíme tři dni v Republic of Ireland, případně podle času v Belfastu. Jinak grant od školy je už dávno v tahu, je tady fakt draho. Tak pro představu i když vyberu ze všeho vždycky to nejlevnější tak 15dg salámu 60, 2l džusu 70, jogurt 20, cornflaky 90. Kvalitnější věci pak klidně dvakrát tolik. O pivu v hospodách ani nemluvim (+- 50 za 0,3l) a maso si dávám ve škole, při průměrný ceně 700 za kilo se doma smažení steaků taky moc nevyplatí.

Nic zvláštního se nestalo

pršelo a nepřestalo, jak to bejvá když je takovej normální belgickej listopad..tak si zase zvykám, nic neočekávanýho se mi dneska nepřihodilo.

Zpátky v Antwerpách

Čtyři dni doma jsem bohatě vyplnil aktivitama od příjemných po míň příjemný a taky proto utekly rychlejc než voda :-( Zpět do spartánských podmínek jednoho pokoje, kola, a pravidelných návštěv prádelny na Paardenmarktu. A já myslel jak se budu těšit zase zpátky, už aby se to zase zaběhlo do "starých" kolejí. Aspoň jsem si přivez dost chleba a pořád ještě vcelku celou nohu. Do kolejí tentokrát sice jen sedmitýdenních, ale zase pod hrozbou blížících se testů s rostoucím počtem hodin strávených v knihovně. Nad okopírovanýma knížkama, který byly mojí poslední možnou výmluvou. Špatný:) Světlýma bodama bude kromě víkendů koncert Kaiser Chiefs 16.11. a díky velkorysý akci Skyeurope hlavně návštěva na začátku prosince,hurá *THUMBS UP* Teď už ale zase návrat do reality na odpolední přednášku Channel managementu a "zase" brzo u nějakýho odkazůprostýho příspěvku...

2007-11-01

Tak rejži maji v každým krámě. Ale jenom v Delvitě ne jen tak ledajakou.

Příspěvek na úrovni žvejkaček nebo klávesnic a ještě navíc trapně z domova, no fuj. Tak příště...