Bright light city gonna set my soul, Gonna set my soul on fire, Got a whole lot of money that’s ready to burn, Viva las vegas, viva las vegas

Dlouhá nebyla cesta letadlem do Chicaga, ale až ta vlaková odtud. Půlkilometrový vlak byl sice skoro prazdný, s jídelním vyhlídkovým vagonem hned před námi ale 37 hodin je prostě 37 hodin. Venku byla nesnesitelná vedra ale vlak byl překlimatizovaný, takže se v klidu nedalo usnout ani pod palubní Amtrakáckou dekou. Místa bylo jinak spousty, k tomu úžasné vyhlídky na Mississippi, nekonečné kukuřičné pláně a stepi, hory a vesnice Kansasu, Colorada a Nového Mexika. Dokonce prvních třicet hodin se ještě dalo vydržet, ale poslední míle, v zimě a navíc s tříhodinovym spožděním už byly moc. V Kingmanu v Arizoně na nás navíc čekal ještě překlimatizovanější mikrobus v kterém jsme strávili další dvě hodiny přejezdu do Las Vegas. Už cestou ve tři ráno když teplota neklesala pod třicet stupňů se něco nezdálo, ale stejně jsme byli rádi když jsme ráno ve 4:00 místního [o další dvě hodiny zpátky posunutého] času dorazili na místo. Na rozpálené Las Vegaske letiště. Jediným zádrhelem který nás mohl potkat a který nás také neminul bylo půjčení auta. Z v emailu konstatované částky 400 dolarů se totiž z nepochopitelných důvodu po přičtení všech poplatků stal pětinásobek. Ale zavalitý černoch pro nás při našem odchodu a vysvětlení že jsme chudí studenti našel slitování, papírově nás zestaršil, některé položky odstranil, jiné slevové zase přihodil a celkovou částku tím celkem radikálně snížil. Navíc se neohlížřel že máme zamluvené nejlevnější auto a jen nás poslal na dvůr že jsou všechny otevřené tak ať si vybereme a něčím odjedem. Výběr byl víc než slušný, ale kvůli spotřebě jsme nesáhli po nejlepším Chrysleru Magnum a "spokojili" se s pořád víc než dobrou Chrysleráckou třístovkou.


A i když bylo teprve pět hodin ráno, nemohli jsme jinak než nejkratší cestou po Las Vegas boulevardu do nejbližšího kasina New York-New York. Zanechali jsme v několika z několika tisíc automatů symbolických [při pohledu na ostatní hráče] 5 dolarů a utahaní zamířili do McDonalds na raní kávu. Projití dalšího kasina nás vyřídilo už úplně takže jsme už před obědem zamířili na návštěvu do našeho dalšího, jednodenního, přechodného domova v krásné vile na okraji Las Vegas.

den třináctý - leavingation

Tak s krosnou na zádech a batohem plným řízků opouštíme teplou postel, teplé večeře, teplý počítač a výhled na Sears Towers. Ale třeba se zase na cestě podaří shodit něco z těch 4 kil která jsem tady za ty dva týdny vydatné americké výživy přibral:] Po ose Route 66 vyrážíme vysypat nějaké napěchované automaty do Las Vegas a odtud ve čtvrtek do San Francisca. Kalifornská předpověď pro příští týden neklesá pod 100 stupňů [104F=40C] takže aspoň nemusíme tahat narvané krosny. Až do středy jsme 37 hodin ve vlaku na cestě takže zatím...:]

den dvanáctý - jetskiation

Lake Geneva není zrovna za rohem takže jsme si radši přivstali [9:30 am:)] a ještě před obědem jsme už byli na cestě. Druhý pokus se už vydařil, takže jsme u jezera zamluvili tři skůtry, v parku zdlábli dovezené sendviče a ve dvě si už celí natěšení v přístavu oblékli plovací vesty. Skůtry měli pěknou sílu, i na vodě odpich jako motorky a neměly problémy se šedesátikilometrovou rychlostí, takže jsme se navzájem pěkně vyházeli ze sedadel, vykoupali a hodina utekla jako nic. Doma jsme opět shlédli několik filmů a navařili a nasmažili zbytek masa k večeři a na zítřejší, pozítřejší a popozítřejší dlouhou cestu.

den jedenáctý - city exploration

Nikam jsme nechvátali, takže jsme se z postele dostali [byli dostáni] až před polednem. V opět šíleném vedru jsme celý den strávili v autě ježděním po zajímavých místech po Chicagu které nám doposud unikly a procházením všech možných bazarů při hledání náhrady za doslouživšího Oldsmobila. Odpoledne jsme po jedenácti dnech poprvé zavítali na oběd do McDonalda. Jako většina ostatních byla i tahle starší budova z hnědých špinavých cihel, pamatující nejméně válku ve Vietnamu, a celé menu bylo za stejnou cenu jako u nás. Je to tady prostě obyčejné jídlo pro ty, kdo chvátají nebo nemají na lepší restaurace. Ale jenom dobře, celé menu bylo za 4$, jídla v normalních restauracích začínají až od 10$. Odpoledne i večer byly tradičně filmové, k večeři zase tradičně ugrilované párečky a fosters:]

P.S. pro zainteresované : všechno je vyprané a vyskládané jako když jsme přijeli a od Calvina Kleina jsem si dokoupil i dva kusy toho co mi scházelo při odjezdu takže už v pohodě:]

den desátý - museumation 2

Možnosti cenově přijatelných zajímavostí a zábavy v Chicagu se za ten týden docela rychle vyčerpaly a další výpravu do rušného centra mezi mrakodrapy jsme zavrhli. 50 mil a 8$ vstupného do Volo Auto muzea se ale ještě přežít dalo. A tak jsme ráno vyrazili po 90. highwayi severně z Chicaga po známé cestě směrem k Lake Geneva, skoro až k Wisconsinským hranicím.

Všude se jezdí pohodlně, auta ve čtyřech zhruba stejně rychlých pruzích si to pořád šinou kolem 10 mil nad 55mílovym limitem. Nikdo nikomu neuhýba, každý se drží svého pruhu a předjíždění spočívá v jeho vyměnení za jakýkoliv jiný. Takže chvíli je nejrychlejší pravý, pak levý, potom třeba druhý zprava. Pokud není příliš velký traffic tak jde provoz všude pěkně plynule. Všichni už asi mají většinou něco odježdíno, o něco málo překračují limit, okamžitě se rozjíždí na zelenou, úplně špatného řidiče jsme asi ještě nepotkali. Jen pár nalitých, kterých ale zase nejezdí zrovna málo. I zavřená flaška v autě je sice na pokutu a povolených je jen 0,08 promile, ale namátkové kontroly neexistují, po zastavení ani není povinností dýchnutí, stačí se zhruba rovně projít po čáře a klidně pokračovat dál. Ale tolik se to zase nevyplatí, při jakémkoliv incidentu vyjdou poplatky za pokuty, soudy a odtažení přinejlepším aspoň na 6000 dolarů, při třetím chycení se člověk dokonce rovnou může rozloučit s celým autem.

Muzeum na kraji vesnice Volo se nejdřív moc nezdálo, ale bylo narvané nejstaršími fordy, prvními sporťáky a nablejskanými pontiaky, corvettami a carrerami ze 70. a 80. let. Jinak nejzajímavější ale byly podepsané věrné kopie filmových aut z batmana, xxx, rychle a zběsile, 60 sekund, knight ridera a opravdového DeLoreanu z Návratu do budoucnosti! Cesta zpátky opět bez klimošky v šíleném devadesátistupňovém vedru a večerní kuřecí barbq, k další večerní atrakci se možná vrátím někdy jindy:]

den devátý - selfcookingation

Po snídani jsme na desátou opět odvezli Michalu do práce že snad nějaký plán vymyslíme potom. Ale jenom jsme už po několikaté vykydnuli u prvních dvou dílů básníků, rozhodli se pro day-off a kolem poledne se akorát vydali pro něco k obědu. Obchůdek Jewel za rohem je nenápadná nízká budova o asi 8000 čtverečních metrech. Samoobslužné není jenom nabíraní zboží, ale když člověk chvátá i jeho placení. Stačí jenom projet zboží přes čárové kódy, zvolit si způsob placení, nacpat do hladového stroje doláče a počkat na drobné. U jídla ceny jinak až tak úžasné nejsou, za 10 dolarů se dá sice snadno sehnat adidas tričko, ale v krámě nestačí ani na tři bochníky chleba.

Po skvělých špagetách další film, další básníci, pink panter a piráti z karibiku, mezitím jsem si akorát stihnul skočit do nedalekého obchodu pro místní tmobiláckou:[ simkartu a víc jsme toho za celý náročný den už nestihli.

den osmy - rollercoasteration

Nedaleký, spíš místní [americké poměry - půl hodiny cesty po dálnici] zábavni park Six Flags patří mezi největší v Americe. Lístky jsme si den předtim koupili i vytiskli doma takže ráno jenom nájezd na higway a za necelou třičtvrtěhodinu se už vedle dálnice tyčily ohromné typicky americké horské dráhy. Parkoviště mělo standartni kapacitu [plus mínus tři tisíce aut], takže nebyl žádný problém a mohli jsme dovnitř. Nevěděli jsme co dřív, takže nejdřív Superman, pak Batman, na další dráhu někdo vyhodil za celý den v žaludku nastřádané hamburgery takže půlhodinové zdržení a mohli jsme dál. Raging bull, volný pád jenže na každé atrakci byla zhruba dvacetiminutová fronta takže odtud už rovnou na oběd. Schladili jsme se ve vodním parku a ještě ne úplně vytrávení se postavili do fronty na Dejavu, nejrychlejší horskou dráhu na světě. Vystáli jsme frontu na populární první řadu a se staženým břichem plným sendvičů si užili závratnou 110 kilometrovou rychlost. Zpátky na Supermana a bylo čtvrt na osm, celý den jako nic pryč.

Jinak jsou američani OPRAVDU tlustí. I když se někdo zdá celkem v normě, tak má pod tričkem většinou pěknou vanu, jenom na první pohled mezi ostatními američany obézně nevypadá. Štíhlí lidé jsou opravdu velkou výjimkou, většina lidí si udržuje aspoň svůj metrák váhy a klidně si ještě k obědu na parku v lavičce naloží půlkilovou palačinku ztrácející se pod kýblem šlehačky. Jen co jsme za den viděli se na dvou američanech kolem břicha nepodařilo zapnout jištěni na horskou dráhu a po vystáté frontě byli posláni pryč. Ale asi to tak trochu čekali takže si zase pěkně sbalili pytlík s hamburgerama a litrový kelímek kokakoly a poslušně se vydali zkoušet štěstí dál.

Tak jsme si večer zase pěkně zatroubili na auto, postavili se do kolony na parkovišti, které jsme po půlhodině i úspěšně opustili. Doma jsme večer pobalili do auta všechno špinavé prádlo a vydali se do prádelny ve městě. Taková ta emerická se spousty pračkama a sušičkama plná peroucích [ne se peroucích] Mexičanů, tak jsme nechali všechno prát, mezitím se podívali na dvd na film, po hodině všechno zase složili a domu.

den sedmy - shoppingation

Vyspali jsme se az do pul desaty takze az kam. Po snidani byla na cely den v planu jedina vec a to nakupy. Pul hodiny cesty za Chicago a pred nami se objevilo trochu vetsi nakupni centrum [trochu vetsi ve smyslu Igy x 15 nebo Flora x 5]. V obchodech se prodavalo VSECHNO, znacky se tam daly sehnat VSECHNY a to vetsinou za zhruba polovicni ceny oproti ceskym centrum vyse zminenym. Chozeni nas teda sice celkem rychle zmohlo, ale jenom honem kafe u Starbucks a ze musime zase dal. Zatroubili jsme si na auto [jedna z mistnich podarenych vychytavek, po stisknuti tlacitka na klicich zacne vase auto troubit. Nejdriv mi to pripadalo jenom jako dobra vec na straseni lidi ale uz parkrat by jsme bez tehle kravinky asi museli delat rojnici po parkovisti abychom nasli to nase], na highway a pul hodiny cesty do dalsiho centra. Tentokrat tzv. Outlet centrum kde vsechny velke firmy, vetsinou jenom obleceni, vyprodavali vetsinu zbozi za polovicni ceny. Dalsi megaobchody s o neco mensim vyberem, ale ceny byly nizke uz opravdu extremne. Nike, Adidas, Quicksilver tricka od 10 do 20 dolacu a vubec vsechno obleceni za ceny zhruba tretinove. Ale spis jsme jen prohlizeli, vyzkouseli dalsi znacku fasfoodu a hura do kolony zpatky do mesta.

Nakonec nejsou jako prehlidka aut vubec spatne. I kdyz jsme se v ni sunuli hodinu a pul, bylo porad na co koukat. Za corvettama se sice uz neohlizim [na rozdil od nas, kde spis musi prodavat trabanty aby meli na jidlo, tady je ma na vikendove jezdeni kazdy duchodce - pokud zrovna nepreferuje nalesteneho Forda Mustanga v kabriu nebo petilitrove SL od Mercedesu], ale jinak je to krasna smes. Trucky s trimetrovyma kapotama, sestilitrove pick-upy na 22palcovych nablejskanych kolech, na kazdem kilometru predjedete aspon jednu limuzinu. Na kazdem je neco, ale jsou tady proste vsechny podstatne levnejsi nez u nas a benzin i pres vsechno narikani stoji porad jenom polovinu, takze obycejne nudne auto tady proste potkat nejde.

P.S. : narazka na urcite spolecenske skupiny neni nijak konkretne mirena, jde jen o hyperbolu atmosfery a ne popisovani zadneho konkretniho pripadu :]

den sesty - museumation

V planu na dnesek bylo "par muzei" ale vyridila nas hodinova fronta uz v tom prvnim. Ve science a industry muzeu ale bylo na co koukat cely den. Zaludek sice jenom tak tak ale ustal i slavnou Bodyworlds vystavu vykuchanych, vypreparovanych a nalozenych lidi, jejich soucasti a jednoho kone. Vsechny vychody z muzea vedly odpoledne jenom do garazi oznacenych podle barev. Na ne bylo sice vycerpane cele spektrum, ale tajny vychod primo na cerstvy vzduch, ktery nikdo nepouzival jsme nakonec nasli take. A konecne jsme do sebe nacpali zbytek megakurete z ktereho se uz podruhe pohodlne najedlo sest lidi. Po trihodinovem prochazeni mezi mrakodrapy a kafi u Starbucks ale zase rychle vyhladlo. Sekany k veceri melo byt udajne malo, ale vecera kdyby nas precpanim nebolelo bricho jsme se zase nedockali. Skoukli jsme uz asi paty cesky film, v deset vyhodili holky na cernosskem autobusaku v centru a ulehli s vidinou prvni dlouhe noci.

den paty - travellation

Vstavali jsme az pred polednem a na dlouho planovane skutry jsme z Chicaga vyrazili az ve dve. K tomu dve hodiny cesty k Lake Geneva, takze ve ctyri hodiny odpoledne nebyl v turisty zapraskanem stredisku volny az do vecera skutr ani jeden. K tomu nadherny den zkazila nahle

zavrena plaz, takze utechou zustal jenom obed a az do sedmi jsme se zase v kolonach trmaceli domu. Sily ani cas nezbyly uz na nic jineho nez na kratke barbQ, v hlavni roli s buhvicim nadopovanym ctyrkilovym kuretem. A o sest hodin driv nez den predtim jsme uz utahani zase tvrde zarezavali.

den ctvrty - walkation

Dnesni den zacal celkem nevinne. Dokonce vic nez dobre. Stihli jsme vcas vstat, najist se a Michalu jsme na desatou do prace v centru poprve hodili vcas. Otevreli jsme okynka, pustili radio a levym pruhem frceli od mesta na zapad vyzvednout holky. Na puli cesty ale zacal nas Oldsmobil delat cest svemu jmenu. I pod plnym plynem zacala klesat rychlost, prevodovka byla lina preradit rychlost a sotva jsme karu strhli pres vsechny pruhy na nejblizssi sjezd a zastavili, byla cela kapota zahalena kourem a z motoru proudem vytekla vsechna chladici kapalina. Akorat jsme popadli batohy, zamkli a od auta utekli. Nastesti to do nejblizsiho repairu, tunningu nebo bazaru nemuze mit clovek nikdy dal nez pet minut chuze.

Jednim z z paradoxu na silnicich je, ze na jakekoliv motorce neni povinna helma, cehoz vyuziva asi 99 procent motorkaru. A to narozdil od kola, na kterem je to bez helmy nejen o zivot ale i o pokutu. Dalsim je prave zakaz tahani aut takze krome cernochu postrkujich se blatnik na blatnik jezdi vsude same odtahovky.
Te nasi jsme se nastesti [usetrenych 130 dolacu] nedockali a oldsmobila si radsi 400 mestru odtlacili sami. Po pulhodine cekani znel verdikt "motor je k.o. ale dve mile domu dojedete". Po peti krizovatkach a peti chcipnutich dojeli a uz se znacnym spozdenim se nechali odvezt do centra.

Z tretiho nejvetsiho Chicagskeho mrakodrapu John Hancock byl super vyhled i na zaver airshow nad mestem. Sice nekdy jenom tesne, ale vsechny stihacky Hancocka minuly takze sjezd dolu, pruchod hlavni nakupni tridou a cernosskym metrem jsme byli za pul hodky doma. Po tradicnim vecernim barbq se z dlouho ocekavaneho pulnocniho prekvapeni v centru vyklubala dvouhodinova travesti show. Sice not my cup of tea ale udajne jedna z nejlepsich na svete a dalo se to. Pred diskotekou jsem potom suverenne prokazal kolik ze mi je, happy birtsday, thanks a dovnitr:] Jako vsechno americke ale byla large a loud a navic plna cernochu takze potom uz jenom podruhe za noc cesta v deviti lidech jednim obycejnym taxikem a postel.

den treti - entertaination

V tom vedru neslo jinak nez rano vyrazit nejkratsi cestou po dalnici, pres Loop [zadny center nebo downtown, stred mesta je proste ''The Loop''] a opet na breh Michiganskeho jezera. Tentokrat o neco severnejc, do zabavniho parku navy Pier. Ten ale spocival jenom ve dvojnasobne koncentraci fastfoodu a obchodu, takze jsme okusili jenom vyhlidkovy rusky kolo Ferris Wheel. Ale tolik toho zase videt nebylo takze jsme bloumali po parku, mezi mrakodrapy a cely den sledovali nad mestem pripravy na vikendovy letecky den. Stihacky, akrobaticky letadla, vsechny bez problemu prekonavaly nadzvukovou rychlost jenom 200 metru nad centrem mesta. Takze mnohem niz nez spicky nejvyssich mrakodrapu.

Po obede jsme vyzvedli holky z Kentucky na autobusaku a nemeli uz silu na nic jineho nez se odpoledne nalozit do bazenu a vychutnat par australskych Fosteru. Vecere se konala v restauraci ve ktere jsme pozdravili "cau", objednali matonku a mezi smazaky, radegasty a podobnymy ceskymi specialitami vybrali jidlo. Jenom cena nebyla ceska ale jinak vsechno chutnalo jako doma. Potom uz jenom hodinove motani v Chicagskych pulnocnich petiproudych zacpach a zase jsme utahani, upoceni a naprosto vycerpani v pul jedny dorazili na nas Irwing park..

den druhy - exploration

Poprve jsme proklickovali mezi mrakodrapama vcetne nejvyssiho americkeho Sears Tower a projeli centrum Chicaga az k Michiganskemu jezeru. Mezi tema vsema mustangama, corvettama a carrerama nas maloobjemovej oldsmobil sice trochu zapada, na vsechny zacpy a rychlostni limity ale porad 3,6 litrovej motor bohate staci. Staci ho trochu simrat, rozlozit se na gaucovitem sedadle, vyhodit loket z okynka, vezt se kolonou a kochat vyhledem na mrakodrapy..proste amerika. Uvaha proc si kazdej urednik do kancelare vozi zadek v peti nebo sestilitrovym pick-upu s dvacetilitrovou spotrebou je kapitola sama pro sebe ale tak uz se tady k tem lidem a osmiproudym dalnicim proste nic jinyho ani nehodi.

Za kazdou blbost chteji vsude tahat z kapes dolary, ktery jsme dneska nechali jenom v akvariu. Ale to Chicagsky je nejvetsi na svete taze to zase ale stalo za to. Jinak jsme nachodili kilometry po brehu Michiganskeho jezera po tzv. Museaum Area, kolem nejstarsiho americkeho planetaria a kolem americkofotbaloveho stadionu mistnich Medvedu. Vsude u vody je straslivy dusno a vlhko takze docela vykon:] A nakonec jsme se u butchera za 120 dolacu bohate predzasobili masem. Pro prumerneho americana tak na vikend, my tri z toho snad budeme zit cely pristi tyden. Dokonce necekane zacal dolehat i casovy posun takze nam v devet padaji oci a v sest rano nevime coby. Ale zacina se to uz srovnavat, zpatky do skoly se to asi bude posouvat krapet hur.

den prvni - aclimatisation

Hladke pristani. Cestou do Parize mi nebylo uplne nejlip a navic si nas cernej soused v teplakach a bez zavazadel celou cestu do vousu pozpevoval z Koranu, takze byla trochu zvlastni atmosfera. Nakonec se ale na stesti k nicemu neodhodlal:] Pres more do Chicaga to zase trvalo k nevydrzeni dlouho. Vsechny hry, filmy a zpravy rychle omrzely, ale druhou pulku letu zase spravily dva obedy a nadhernej vyhled na Gronsko takze jsme v pul ctvrty v klidu pristali v rozpalenem Chicagu. Prekonali jsme celniky jako posledni neprijemnou nastrahu a mohli se usadit do hodinove petiproude dalnicni kolony. Cestu neprezil akorat muj rum, takze mam vsechny veci nacachle prijemnym aromatem:]

Po veceri jsme do jedenacti posedeli [ale s dalsima cechama a plzenskym urquellem, takze zadna emerika] na zahrade u bazenu a rano vstavali pred osmou takze aklimatizace asi docela dobra, ani nevim kde se nam tech 7 hodin ztratilo. Jinak jsme cestou projeli kolem nekolika ohromnych autobazaru, prosli ohromne obchody s ohromnyma balenima vseho a mijeli ohromna auta ale asi to bude chtit prehodnotit co tady slovo velky znamena..

den 0, tom.bloguje.ještě.doma :)

Test blogu, doufám že tento příspěvek nebude první i poslední zároveň a bude občas fungovat i v tak mobilně zaostalé zemi jakou US jsou. Pořád toho sami přesně moc nevíme tak doufám že se brzy dozvíme kam že to vůbec jedeme a co tam tak dlouho budeme dělat. Jak po českoanglicku říká náš hostitel Paul ze San Francisca, nechám vás vědět neboli I`ll let you know:) Online balení (baťohu samozřejmě) mi celkem pomohlo takže jsem jako na koni mohl kolem 2am v klidu usnout a v 5am zase rychle vstávat. I když se mi zdá že jsem nespal ani pět minut. Zatím nezbývá než doufat že v letadle nebude podobná zima jaká poslední dobou bývá v těch Kyperských, we won`t turn blue, a brzy se ohřejeme na nějaké prosluněné Chicagské pláži. Celý tenhle týden by mělo být kolem 31 stupňů takže snad konečně trochu tepla po celém tom mrazivém červenci a srpnu. V té nejsvobodnější zemi ve které člověk nemůže svobodně fotit, pít, koupat se a podezřele si cokoliv prohlížet, maximálně tak s sebou legálně nosit pár nabitých pistolí a brokovnici na zádech:)

P.S. když už jsem u prvního příspěvku, blogování není stav vyvolaný nadměrnou konzumací čehokoliv ani nic jiného co by to mohlo připomínat:) když už jste tady tak přesně to co vidíte před sebou,jinak blog=weblog=internetový deník nebo něco na ten způsob..