středa, srpna 31, 2005

Bright light city gonna set my soul, Gonna set my soul on fire, Got a whole lot of money that’s ready to burn, Viva las vegas, viva las vegas

Dlouhá nebyla cesta letadlem do Chicaga, ale až ta vlaková odtud. Půlkilometrový vlak byl sice skoro prazdný, s jídelním vyhlídkovým vagonem hned před námi ale 37 hodin je prostě 37 hodin. Venku byla nesnesitelná vedra ale vlak byl překlimatizovaný, takže se v klidu nedalo usnout ani pod palubní Amtrakáckou dekou. Místa bylo jinak spousty, k tomu úžasné vyhlídky na Mississippi, nekonečné kukuřičné pláně a stepi, hory a vesnice Kansasu, Colorada a Nového Mexika. Dokonce prvních třicet hodin se ještě dalo vydržet, ale poslední míle, v zimě a navíc s tříhodinovym spožděním už byly moc. V Kingmanu v Arizoně na nás navíc čekal ještě překlimatizovanější mikrobus v kterém jsme strávili další dvě hodiny přejezdu do Las Vegas. Už cestou ve tři ráno když teplota neklesala pod třicet stupňů se něco nezdálo, ale stejně jsme byli rádi když jsme ráno ve 4:00 místního [o další dvě hodiny zpátky posunutého] času dorazili na místo. Na rozpálené Las Vegaske letiště. Jediným zádrhelem který nás mohl potkat a který nás také neminul bylo půjčení auta. Z v emailu konstatované částky 400 dolarů se totiž z nepochopitelných důvodu po přičtení všech poplatků stal pětinásobek. Ale zavalitý černoch pro nás při našem odchodu a vysvětlení že jsme chudí studenti našel slitování, papírově nás zestaršil, některé položky odstranil, jiné slevové zase přihodil a celkovou částku tím celkem radikálně snížil. Navíc se neohlížřel že máme zamluvené nejlevnější auto a jen nás poslal na dvůr že jsou všechny otevřené tak ať si vybereme a něčím odjedem. Výběr byl víc než slušný, ale kvůli spotřebě jsme nesáhli po nejlepším Chrysleru Magnum a "spokojili" se s pořád víc než dobrou Chrysleráckou třístovkou.


A i když bylo teprve pět hodin ráno, nemohli jsme jinak než nejkratší cestou po Las Vegas boulevardu do nejbližšího kasina New York-New York. Zanechali jsme v několika z několika tisíc automatů symbolických [při pohledu na ostatní hráče] 5 dolarů a utahaní zamířili do McDonalds na raní kávu. Projití dalšího kasina nás vyřídilo už úplně takže jsme už před obědem zamířili na návštěvu do našeho dalšího, jednodenního, přechodného domova v krásné vile na okraji Las Vegas.

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Nazdarek Tome,mas od me email,promi ze jsem se ozval az ted,jestli mas nejak tel cislo tak mi ho posli a ja ti zavolam nebo mi muzes zavolat ty na 410-685-0185 nedky vecer,nebo alespon napis email jak se mate,cetl jsem tvoje zapisky asi se mate fajn a uzvivate srandu!No nci ozvi se a bud opatrny,jinak ja se bohuzel vratim domu az 5.rijna ale potom musime uricte zaskocit na pivo nebo kafe!Caues Mraza!!!!!!!!!!

charlie řekl(a)...

Pic, takovou dobu se neozves? Tady nic, na icq nejsi.. ?