Last one

To nejhorší bylo za mnou, kredity z Total Quality Managementu mi pravděpodobně nebudou už k ničemu a tak jsem si na zkoušce dovolil odpovídat podle sebe, a to obráceně než byla hlavní myšlenka celýho kurzu po celej semestr. Ale naše seminárka byla jedna z nejlepších takže si mě vyhodit nemoh dovolit, hehe. Večer byl příjemnější. Poslední a nejdelší ze všech začal v Salamandru, pokračoval spolu s dalšíma 50ti lidma v jedný kuchyni na Italielei a skončil nad ránem se spoustou emocí v Red&Blue kousek od řeky. Po něm se ráno většina lidí začala balit a i já jsem po dopoledním úklidu ještě v polospánku sednul v 14:03 na vlak. Pěkný. Cesta byla v pohodě, dokonce jsem domu dokázal dopravit celých 48 kilo kufrů. Jenom se stejně jako o Vánocích nějak nemůžu srovnat. Za den jsem stihnul akorát vybalit jeden ze dvou kufrů, procházku na čerstvým vzduchu a po dvou Kriekách u hokeje zase postel. Ale to přejde.

1 veeery easy to go

Ve středu bylo poslední setkání s mevrouw Van Hoof. Svoje největší spoždění za celej půlrok si schovala na zkoušku a tak na prezentaci našeho vypiplanýho export plánu zapoměla. A to se mi po dlouhým spánku zase tak krásně vstávalo...místo v devět jsme se teda měli sejít v poledne, ale o půl jedný se bez omluvy objevila a než nás poslouchat a včetně testu ve škole sedět až do tmy radši jen vybrala projekty a poslala nás na oběd. Ve dvě se už žádný změny nekonaly, napsal jsem si tříhodinovej, nejdelší test v mým životě s všelijakýma otázkama z mezinárodního obchodu a tim vícméně zakončil studijní povinnosti. Na poslední úterní předmět se nic naučit nedá a doma mi tenhle stejně nikdo nejspíš neuzná. Většina zkoušky by stejně měla bejt jen obhajoba seminárky se kterou už je spokojenej.

4 hodiny před ranní zkouškou, po vyčerpání všech životabudičů

Večer jsme strávili u Camille doma, na karaoke a loučením s Nachem, Camille a Romainem který dneska odletěli do Pyrenejí a po zkouškách si lyžováním odpočinout před druhým Antwerpským semestrem. hm :-/ Tady s poslední zkouškou přešlo krásný čtrnáctidenní počasí a od rána leje a fouká jako prase. Skoro se ani se nedá vyject na kole, to už je co říct. Ale tak co, posledních pět dní..zejtra ráno se podruhý a snad už úspěšně pokusime vydat do nedalekýho Gentu.

fakt jako prase, kola před menzou nikdy stát nevydrží

2 to go

International marketing byl pro změnu úplně v pohodě. Ale stejně jako u ostatních jsem nevěděl co čekat, neměl tu nic jinýho na práci a tak jsem nad ním strávil celej dlouhej tejden. Navíc jsem si před pondělím do 4 do rána čet všechny případový studie, ale na test byly tři hodiny takže spousta času najít si odpovědi na místě :-/ Tak jsem se sice nevyspal, ale zase měl všechno vyplněno za půl hodiny a moh jít před obědem ulehnout. Už jen aby se tomuhle podobal i zejtřejší International Business.

Ale většinu už mám za sebou a právníci poslední zkouškou zakončili semestr takže na obědě zase potkávám spoustu známých lidí. Navíc jsem včera v devět všechno zabalil a v De Giovanni na Groenplaatsu jsem do sebe spolu s ostatníma po těstovinovým tejdnu nacpal tu největší pizzu a tři Konincky. Tak se to tady zase docela dá.

Giving up

Úterý patnáctýho ledna devět nula pět večer, tak tu všeho fakt začínám mít po krk. Hlavně pokoje, zítra strávim den v knihovně, aspoň uvidim lidi, z těch zdí mi za těch deset dní tady už pomalu začíná hrabat. Stejně jsem po druhý za semestr shodil ze stolu lampičku a prože stínítko se rozsypalo minule, nemělo jí co ochránit a vyhasla navždy. Takže si tu v tom věčným belgickým šeru nemám při čem číst. Včera jsem byl běhat, ale nikoho jsem nevytáhnul a tak si na to v Mediamarktu aspoň pořídil nový Kossy protože Plugy ze států mi po roce a půl umřely a pořád nevěřim že má cenu zabejvat se řešením jejich doživotní záruky. Ale nějaký divný, i moje umytý uši je dokázali za jedno pětikilometrový kolečko ucpat a když jsem dobíhal domu slyšel jsem už jak s hrncem na hlavě :-/. Navíc mi nejdou vyčistit, kruci. Ve městě jsme za celou tu dobu byli jednou, v pátek jsem od půl sedmý do sedmi vypil dva malý Hoegaardeny a v 7 jsme se zase rozprchli. Většinou učit, já do školy sepisovat poslední projekt. U něj se scházíme každej druhej den v 7 večer a píšeme dokud nás v 11 nevyhodí. No prostě je tady záááábava.

P.S. : Skyeurope mi peníze ještě nevrátili a místo toho dneska zase odečetli dalších €50. 29. mám totiž poslední zkoušku z Total Quality Managementu a 30.1.....letim domu.

P.S. 2 :a něco pozitivního, aspoň něco pozitivního.......

..................
..................
..................

tak příště :-)

3 to go

Páteční test se už tak dobře nepoved, víc než půlka otázek byly celkem velký detaily z tý European Union bychle, kterou jsem sice skousnul ale otázky byly tak záludně vymyšlený že jsem správný odpovědi nevěděl ani u těch mně nejznámnějších okruhů. Tak snad půjde zbytek líp.

Jinak celkově nic moc, všichni se učí takže docela proflákanej víkend. Aspoň jsem napsal velkou část jedný eseje, třikrát jsme dlouze povečeřeli, skouknul jsem 12 opic, Frekvenci, Hot Fuzz (pořadí podle líbivosti) a pár dílů ne moc povedenýho Big Bang Theory. Dneska jsme se při rugby po dlouhý době zase trochu vyvětrali a zaprasili na propršeným trávníku ve Stadparku a zejtra začínám s International Business...

To tu jako...

...zase jsem už skoro celej tejden?! :-) Na posteli nejde ani sedět. To na židli sice jde ale zase mi oči uskakujou na počítač. Tolik se tam toho děje, mnohem víc než v "The European Union - Economics, Politics and History by Susan Senior Nello 2007". A ovládat Winamp a něco poslouchat přece taky musim, to bych se tady za celej den zbláznil. Do knihovny se mi nechce. To ticho, otvírání dveří, po každým kolemprojdoucím člověk musí aspoň hodit oko, aspoň po těch hezčích. A kde bych si každých dvacet minut dával pauzu na mandarinku nebo kus čokolády. Docela se mi daří tady ty dary z prosince zpracovávat. Středeční noc byla o oříšcích v čokoládě, dneska bude Modrý z nebe. To to lítá, normálně se mi většinou vařit nechtělo, teď když čas nemám jsem si klidně udělal 200 g steak s rejží a hromadou zeleniny. Až na ty okurky..na první pohled stejný, vůně stejná..ale ze Znojma teda nejsou :-( stejně jsem se zase po dlouhý době dobře najed.

Na netu sleduju první třetinu, druhou, třetí, prodloužení..nájezdy a uklidnění Jirkovýma dvěma tradičníma bekendovýma "víkama". Dva body se Sláví docela ujdou. Hledám co zábavnějšího ještě províst..odepisuju na zprávy, povídám o strašně důležitých věcech, prohlížim si nový maily s fotkama z prosincovýho výletu do Bruselu a toulání se po Antwerpách který mi zlepšujou náladu a na všechno u nich zapomínám a těsně před otočením se směrem postel a bestseller o evropský integraci se rozhoduju o tomhle "ničem" blognout :-) Ale nestěžuju si, jednu noc ještě přežiju a potom deset dní trochu volnějších..jojo jak se mi tu po tom pokoji bude za měsíc stejskat. I po těch italech, Marcovi, Giovannim, Alessiovi a Azzuře který v kuchyni zrovna tak vykřikujou. Že by někdo použil kečup? Sprostý slova už rozeznám úplně bezchybně. Za tři tejdny už zase budu doma tak se tu zejtra po zkoušce snad konečně už s někym taky uvidim.

P.S. Tak prej je to dneska nějaký smutný. Ale to bude tim že jsem celej den nevylez z pokoje a tim posledním povzdechnutím. Jinak teda všechno

paráááááááááááááááááááááááááádní :-)

4 to go

Tak až teď, potom co na ní trávim celej den od rána do večera, mě postel začíná fakt...no s*át. Strašně se houpe a prohybá, snad i když na ní ležim v klidu a p*del mám přitom asi o 30 cm níž než hlavu. I bez polštáře. Jako na houpačce, jemnějc to bohužel popsat nejde. A ty záda..aspoň vim že jsem se konečně začal učit. Po 4 hodinách spánku jsem vstal, z dvaceti lidí se do třídy vrhnul hladově první a vytáhnul si dvě otázky. První Huff Model of Spatial Interaction (neni to tak hnusný jak vypadá, tohle byla ta dobrá). Přeříkal jsem dvě stránky z knížky, nakreslil jeden graf a vzoreček, no comments. Druhá Functional discount systems as part of administrative programmed systems byla horší nejenom kvůli tomu že měla dvakrát delší název, ale bylo to i hodně povídání na který jsem si všechno nevzpomněl ani během celý hodiny na potítku. Ještě jsem se do toho trochu zamotal, ale po čtvrthodině vyprávění jsem u pana Van Waterschoota i přes tvář zasloužilýho pokrovýho profíka poznal že to na vyhození snad nebude. Výsledek ale bude vypadá to až na konci ledna, to je pro mě docela novinka na to že šlo jen o ústní zkoušku, kolikrát si tak tu mojí známku může celej měsíc ještě rozmejšlet?? Takže se asi posledního ledna shrne práce ze všech předmětů za celej semestr během několika málo vteřin. To bude legrace :-)
Zbytek dopoledne trávím na posteli která si mě přes noc tolik neužila, dva díly HIMYM, oběd a jdu zase pokračovat na páteční ráno.

Zpátky v Antwerpách II.

Tak jsem naposled zpátky v Antwerpách (aspoň teda naposled na Rodestraat a na tak "dlouho"). Let zase nebyl nic moc, Skyeurope jsou sice celkem sympatický (a dvakrát strhlou cenu letenky mi snad brzo vrátí), ale stejně se mi před přistáním zase trochu spotily ruce :-) Před Vánocema do Prahy to bylo v úplným mlíku a na sněhu, tentokráte ve vichru jakej jsem ještě nezažil a do poslední chvíle jsem zase nevěřil že to fakt těsně před runwayí srovná. Aspoň že jsme se v Praze na letišti náhodou potkali s Tomem, Wendy a jejíma dalšíma dvěma kámoškama tak nás na tu cestu bylo víc. Z prosincový návštěvy mi ještě zbyl jeden goupas na vlak, tak jsem na poslední řádku vyplnil Brussel Luchthaven - Antwerpy a už asi po desátý kolem Atomia jsme přes Brussel Noord vyrazili. Nejdřív do nejbližšího Antwerpskýho McDonalda mastnýma hranolkama doplnit přes Vánoce shozenou hladinu cholesterolu a odtud každej zpátky k sobě "domů".

Takový teplo! V 6 večer ještě bylo 8 stupňů, přes den je tady normálně přes 10, krásný jaro. Ale zatim jsem si ho moc neužil, ve středu Channel management, v pátek Evropská ekonomická integrace. Ležim v knížkách, 60 stránek za den je úspěch a tak v přečtení všeho ani nedoufám. Přestal jsem to řešit a uvidim až co bude na místě, přinejhorším tu nějaký eura na vrácení stýpka vyžebrám na místním hlaváku, vlaky už zase jezdí.. :-)
Lidi se postupně vrací zpět ale nikde žádný velký nadšení, nikomu se z vyhřátých domovů nechtělo a z pod hromady knížek si nikdo nenajde ani chvíli na jednoho večerního Krieka. Ale teď bych stejně bych nešel, radši si ho za babku dám po zkouškách doma v Potrefený Huse :-) Tak zatím.