Praha - Brusel - New York - Boston - Manchester

Tak jsme přistáli. Z Prahy do Bruselu nebyl problém žádný. Bagetku jsme dostali, takže si nemohl stěžovat ani o pár řad vpředu sedící komisař Špidla. Jenom trochu spoždění, které ale bylo vzhledem ke zbytku dne jako nic, takže jsme z jednoho letadla zamířili hned do Airbusu směr New York. Po zbytek letu se už společnost Delta, ani organizátoři na letišti JFK zrovna nepřetrhli. Rozházeli nás čtyři po celém letadle, filmy se daly sledovat jen na obstarších televizích v uličce a rádio jsem ani nezapínal. Ale i když vedle mě sedící naštvaný Jugoslávec neprohodil ani slovo s manželkou ani jedním ze dvou dětí, natož se mnou, utekla cesta strašně rychle. Přeletěli jsme celý Long Island na kterém toho bylo k vidění dost, i když Mírovo Splish Splash jsem nezahlídl, a ve dvě sedli na JFK.

Hodina na přesednutí se zdála být tak akorát na rozkoukání, ale oba dva naše lety byly odloženy, odloženy a pak ještě jednou odloženy, takže najednou bylo šest hodin a s vidinou posledního busu z Bostonu v 21:30 jsme se rozloučili. Navíc byl jeden z letů přesunut na hodinu cesty vzdálenou La Guardii. U gatu 18 ale moje věci chyběly a tak jsem vytušil že se mě přesunutí netýká. Takže zpátky. Po složité bezpečnostní prohlídce a sprintu přes celé letiště jsem se dozvěděl, že už jsou naložené v letadle, které za půl hodiny startuje. Další sprint, oznámení zbytku skupiny že se na La Guardii nepřesouvám a opět bezpečnostní prohlídka na cestě k letadlu. To že mě vidí podruhé za deset minut se jim sice hodně nezdálo, zvlášť když jsem si z rentgenového pásu suverénně sebral při první prohlídce zapomenutý pásek, ale po dalším sprintu jsem jako ve filmu minutu po zavření konečně přiběhl k bráně. Ale ještě na mě čekali, poslali spešl autobus a dovezli k takovému...letadlo to sice bylo, ale že bych mu věřil na hodinovou cestu v bouřce...ale tak počkali takže jsem bez odmlouvaní nastoupil k dalším třiceti lidem, čímž se letadlo zaplnilo a mohli jsme letět. Bez dalšího spožděni by to asi ale dnes nebylo ano, takže jsme stáli další hodinu na runwayi, vyjedli a vypili veškeré palubní zasoby, a i když naše chrastítko řídil spíš vítr než směrovky, v devět večer jsme přistáli v Bostonu. Chvíli po nás dorazil speciál z La Guardie s klukama bohatšíma o okružní jízdu New Yorkem v jednom starém pekáči a zavolali jsme Tomíkovi.

Před letištěm nás v jedenáct večer přes nos praštil horký neskutečně vlhký vzduch, kterého si asi ještě užijeme, ale Tom dorazil včas a klimatizovaným Muranem nás hodil do Econo Lodge v 80 kiláku vzdáleném Manchesteru. V pátek bude ready nový byt blíž centru takže dvě noci strávíme tady.