New York 1

Tak fajn, po šesti pracovních týdnech jsem v neděli v 22:20 opustil Manchester, posléze i New Hampshire a po průjezdu mezi mrakodrapy nočním Bostonem jsem byl v 11 vyplivnut na autobusové South station. Všude pobíhala spousta černochů, mexíků, asiatů a dalších pochybných autobusy se přepravujících individuí, prostě rušno jako v pátek odpoledne. Po čokoládovém koktejlu a hodině a půl čekání jsem vystál frontu pod cedulí NYC express a vyrazil na noční cestu. Snažili jsme se dohnat jakési spoždění, takže do Harlemu jsme z dálnice sjeli dokonce ještě s dvacetiminutovým náskokem.

Takže New York. NY, New York City, Big Apple..sice ne největší, každopádně na světě asi nejprofláklejší město. Menhetny, empajry, brodveje a vól strýty, filmová New Yorská atmosféra byla cítít už za tmy. Ale žádné postupné objevování, zastávka byla hned na 8. avenue, mezi Broadwayi a Times square. Prvním obrázkem tedy byl v pět ráno pohled na taxíky zacpanou 42. ulici, mezi nimi hlasitě tůrující kabriolet Lamborghini Gallarda, na kouřících kanálech spící bezdomovce a mezi nimi ve všech směrech kličkující zástupy lidí. To všechno v záři neonů a pod pomalu se rozednívající oblohou. Nebylo tedy divu, že odvoz podivným taxíkem a trocha kokainu na přivítanou mi byla nabídnuta ještě než jsem od zastávky stačil ujít 200 metrů na snídani do nejbližšího McDonalda.

Rychle jsem se rozkoukal a z divoké ulice zase zaplul zpátky do podzemí, protože jak jsem správně tušil, metro nebude mít tři na jednom náměstí se křížíci trasy jako normálně a dostat se na nedaleké letiště La Guardia nebude tak snadné jak vypadá na mapě. Takže jsem podzemím nechtěně navštívil celý Manhattan, okraj Bronxu a přejel celý Queens a na letiště dorazil po hodině a půl akorát na čas. Zrovna přišla zpráva z Chicaga, že mají kluci spoždění, takže se plány o celých třech dnech začaly vytrácet, ale Iveta s Káťou přistáli na čas a tak jsme v devět vyrazili nejkratší cestou do centra. Na rozkoukání nemohlo být nic lepšího než kafe a koláč od Starbucks na trávě Central Parku s výhledem na věčně rozestavěné mrakodrapy a náročnou noc na trávě vyspávajícího bezdomovce.

Kluky jsme nechtěli připravit o nic důležitého a tak jsme se prošli po Time Square a na něm si vyfotili známého Naked Cowboye, prochodili severní část Manhattanu a zamířili zpátky na La Guardii. A zase spoždění. A pak zase ztracené bágly. Do hostelu na Broadwayi jsme tedy dorazili devět hodin po plánovaném srazu a po rychlé sprše a večeři v mexické restauraci hned zamířili do města. Během hledání Empire State Buildingu jsme obešli Madison Square Garden aby jsme našli jeden jediný plakát připomínající že jsou v ní doma hokejoví Rangers. Jednou omlouvou teda bylo že sezóna začíná až za měsíc a půl a druhou, že jediným hokejistou na plakátě byl náš loňský skorokrál National Hockey League.

Ale nejvyšší místní panelák se nakonec dobře hledal i ve všem tom ruchu, navíc se už začínalo připozdívat a tak jsme konečně zapluli do luxusního přízemního patra Empire State Buildingu. Na konci nekonečných mramorových chodeb, ze kterých i po takové době dýchala atmosféra třicátých let, jsme se zařadili do fronty na vstupenky na výtah do 86. patra. Nahoru jsme vyjeli za pěkných necelých čtyřicet vteřin, tedy zhruba stejně rychle jako starým hostelovým výtahem do pokoje o 79 pater níž. Výhled byl úžasný, jaký jen může z 381 metrů na jedno z nejživějších měst chvíli před půlnocí být. V záplavě světel jsme zaregistrovali známou Madison Square Garden, zářící Time Square, ve své době s Empirem ve výšce soupeřící Chrysler Building a na severu ohromnou plochu temného Central parku. O půlnoci jsme pak mezi posledními sjeli výtahem dolů a počítali, že se tím náše pondělní výprava chýlí ke konci. Expresním nestavícím metrem jsme se ale nechtěně ještě jednou podívali až na sever do Uptownu, potom zpátky do Downtownu a po další půlhodině čekáni jsme na zastávce probudili všechny usnuvší a nasedli na správný vlak na 101. ulici. Metro vypadá sice pořád jaksi rozestavěně, ale jinak čistě, vlaky jsou klimatizované, všude jinde ale není jako normálně v létě zima a v zimě teplo, ale 24 hodin denně příšerná vyčerpávající sauna. K tomu se nám ještě nepodařilo úplně ideálně vystoupit, takže jsme si dali ve dvě ráno průchod naštěstí relativně klidnou černošskou čtvrtí a utahaní usli až skoro v půl třetí.