New York 2

Ráno jsme chtěli vyrazit co nejdřív, na pokoji se toho ani moc jiného než spát dělat nedalo, a vzhledem k nočnímu návratu devátá ještě celkem šla. Sjeli jsme výtahem a v nejbližší kavárně dole na Broadwayi si nechali k snídani připravit čaj, vajíčka, párky, palačinky a sladké bagely. Lidi ve shonu nakupovali snídaně většinou jenom u pultu, my jsme zase tolik neměli kam chvátat a tak jsme v klidu dojedli, sedli na metro a trochu se přiblížili Central Parku a hlavně American Museum of Natural History v parku Theodora Roosevelta na 81. ulici. Trochu rozmazlení nekonečným a o něco lepším Chicagským jsme sice prochodili všechny patra, ale nijak zvlášť nadšeni po třech hodinách zase stáli na kraji Central Parku.

Hladoví jsme metrem zamířili do Čínské čtvrti, městu ve městě přímo mezi Manhattanskými mrakodrapy. V metru kromě nás vystoupili všichni jenom šikmoocí a stejně to vypadalo i nahoře. Chvíli trvalo než jsme prošli všechny bloky s minimem anglických nápisů, čínskými policajty, hotely, bankami a McDonaldy. Oběd ale stál za to, jedinou radou může být opatrnější výběr jídla, sečuánská kuchyně je totiž celkem ostrá už sama o sobě, natož pak jídlo, které je na celém dlouhém lístku mezi čtyřmi, označenými varovnou červenou paprikou. Takže jsem konvici s doneseným čajem vypil skoro celou sám. Ale 3.90$ jsme za menu v centru Manhattanu dali rádi, navíc se nám skoro všem podařilo dojíst donesenýma hůlkama a vydali jsme se konečně směrem do toho pravého Downtownu.

Kolem New Yorkského soudu, v parku před radnicí jsme si dali dalši frappé od Starbucks a s davem došli po Broadwayi na Wall Street. Budova New Yorkské burzy byla ale jak jinak než oplocená s nekopromisní ochrankou takže se nedalo ani nakouknout dovnitř jako za starých časů. Občas jen vyběhlo pár spocených makléřů, ale normálně se za celý den nehnou ven ani na oběd takže v hlavním vchodu žádný velký frmol nebyl. To už jsme se blížili k jižnímu cípu Manhattanu, na kterém jsme ale nestihli poslední vyhlídkovou loď a tak jsme si slavnou sochu s pochodní tyčící se z New Yorkského zálivu na Liberty islandu vyfotili aspoň z dálky a vydali se zpátky na sever.

Směrem k místu, kde se ještě donedávna tyčila nepřehlédnutelná dominanta New Yorkského skylinu, dvě více než čtyřsetmetrové věže World Trade Center, finančního centra když ne celého světa tak určitě Spojených států. V okolí Ground Zero se jinak hektická atmosféra celkem uklidnila. Na každém rohu byly vylepné upozornění aby si nikdo od nikoho nekupoval žádné suvenýry vztahující se k 9-11 a stejně se našlo pár stánků s modely původních věží, fotkami a jinými vzpomínkovými předměty. Ale jinak byl, hlavně kolem seznamů jmen, památníku hasičů, časové osy 11. září s fotkami a velkého, ze zbylých traverz sestaveného kříže, celkem klid. Když nic jiného, tak na každého musela dolehnout tíha prázdného prostoru, vzpomínky na pět let staré záběry a vědomí kolik lidí se odsud nevrátilo z práce.

Pořád jsme ale měli proti původním plánům den spoždění a tak jsme se hladoví ještě vydali hledat Rockefeller plaza. Mrakodrapy mezi 48. a 51. ulicí s nejvyšším Rockefeller Center, sídlem GE a televize NBC, před kterým každé Vánoce stojí kluziště a ohromný vánoční strom [viz happyend v Sám doma 2:)] Hlady jsme už ale skoro neviděli a metrem zamířili zpátky do hostelu zpátky na 101. ulici. Najít resturaci takový problém nebyl, stačilo se rozhlédnout po Broadwayi, vybrat si kuchyni a tak jsme pro změnu večeřeli v italské. Horši to bylo s hospodou, směrem do centra jsme ušli přes dva kilometry než jsme narazili na první, irskou. Takže jsme bez váhání vešli a vybrali z točených piv, z lístku na kterém jako většinou nechyběla česká plzeň. Hledání nějaké další jsme ale už po deseti minutách vzdali a metrem se svezli zpátky domů. Tentokrát přímou cestou a tak jsme šli spát už kolem jedné.