New York 3

I když jsme se celkem vyspali bylo ráno o něco pomalejší, do kavárny na Broadwayi jsme na bagely a palačinky přišli o půl hodiny později a sraz s Mírou před Muzeem moderního umění tak museli posunout. Z metra jsme vystoupili na páté avenue, na nejdražší nákupní ulici na světě potkali a vyfotili si Steffi, někdejší #1 tenistku táhnoucí se s dvěma prckama a v 11 stáli před MoMA, Museum of Modern Art.

Míru jsme našli hned a vydali se do různých pater. Hodně obrazů nevyčíslitelných hodnot bylo typu "modrýobdelník" nebo "barvavylitánaplátno rovnouzplechovky", ale jinak se toho zajímavého, hlavně v patrech fotografií a designu našlo dost. Třeba půlka patra věnovaná Douglasu Gordonovi, který se proslavil a spoustu cen obržel za zpomalenou 24hodinovou projekci Hitchcockova Psycha, o tři roky později za zpomalenou projekci Vymítače ďábla, ale hlavně za geniální video s cvičeným slonem. Tak nevim:) Sice to bylo nevyzpytatelné moderní umění, ale čekal jsem o něco víc.

Ale hlavně jsme poslední den nechtěli prošvihnout loď k soše Svobody a namířili na jižní cíp Manhattanu nejkratší cestou. Zase na poslední chvíli, ale aspoň nás na Miss New York nebylo tolik. Projeli jsme podél břehu New Jersey, kolem Sochy Svobody od které se na nás vyloupl známý pohled na New Yorský skyline, panorama mrakodrapů, bez věží WTC podstatně chudší a otočili se pod Brooklynským mostem. Všechno jako kdyby jsme jsme znali odjakživa, ale s pohledem na známá místa která jsme ten den prošli to byl trochu jiný pocit.

Holkám letadlo do Lexingtonu startovalo v půl desátý, mě do Bostonu o hodinu pozdějc a na břeh jsme se vrátili až po šestý, takže poslední rozhlédnutí a zalezli jsme do metra směrem Roosevelt avenue v Queensu. V indické čtvrti jsme nic čemu bysme dostatečně věřili nenašli, takže oběd/večeři jsme si dali v důvěryhodné Subwayi a v půl deváté se naše cesty rozdělily. 2/6 zpátky do Kentucky, 3/6 strávit New Yorkskou noc čekáním na ranní letadlo do Miami a já jsem se přes Jamaiskou čtvrť vydal na letadlo z JFK. Bylo ještě menši než při minulé cestě, ale všech 27 lidí se vešlo a stejně jsem ještě před startem usnul, takže mě vzbudilo až hlášení o přistáni v Bostonu.

Takže New York. Jak se mi v neděli jenom kvůli dalšímu městu nechtělo trávit celou noc v autobuse, nechtělo se mi ve středu zpátky asi stokrát víc. NY nejsou jenom mrakodrapy a jedna socha. Atmosféra kolon věčně troubících žlutých taxíků, manažerů kličkujících mezi nimi na koloběžkách, davů lidí (na US netypicky po svých chodících) a známých míst na každém rohu je neopakovatelná. Vedle sebe nejdražší byty nahuštěné v dvacetipatrových mrakodrapech a 340 hektarový Central Park ve kterém člověk u jezera snadno zapomene že je na Manhattanu, kostely z konce předminulého století nalepené na moderní skleněné mrakodrapy, ruch Broadwaye a čínské čtvrti a klid kolem Ground Zero. V novinách třeba zase recenze poslední hry Meryl Streep, upoutávka na nový muzikál Phila Collinse a začínající US Open. Nemělo to chybu tak třeba zase někdy:)