Training

Tak jsme ráno přetrpěli další snídani. Z šuplíku pod muffinama jsme ale vytahali navíc pár misek corn flaku takže byla podstatně pestřejší. Na nohou jsme byli zase už v 7, takže jsme pobalili a u počítače a televize počkali na Toma, který nás před polednem hodil k sobě domů. Všechno šlo celkem rychle, vyčistili jsme a přebralí věci z neskutečné zapraseného Dodge z minulého roku, vyfasovali týmové uniformy a s mapou vyrazili do krámu pro třetí úplně nový žebřík a na první baráček 15 mil od Manchesteru směrem na Boston. Jinak zatím pořád ve čtyřčlenné skupině tak jak jsme startovali z Prahy.

Před malým patrovým domkem (typická americka chata - uprostřed lesa s dvojgaráží, třemi auty a satelitem) proběhlo Mírovo stručné školení. V podstatě základy stavení žebříku, scrapingu, myti, primaringu, edgingu a hlavně paintingu sidingu i trimmů:) majitelka domů nám jenom svým offroadem rozmašírovala nás crew kit, bednu se vším potřebným, ale podařilo se ji jinak nic nerozbit, a během půl hodiny byla z Wal-martu zpátky s dvěma novými takže ještě výhra. Její sestra zase nemohla pochopit jak u svého offroadu točit volantem aby netrefila náš van, ale po krátké instruktáží o couvaní se všechno podařilo. Dneska zatím bez barev, takže jsme dům připravili, očistili a po dvou hodinách vyrazili zpátky, zatím že všeho docela nadšení, tak nám to snad nějakou chvíli vydrží.

U dálnice jsme povečeřeli první hambáče, 3x po dolaru ohromný Whopper Jr. a za další dolar neomezené pití. Přestal nás ale poslouchat náš Dodge, a tak jsme nabrané kalorie zase spálili tlačením k nejbližší pumpě a dotankovali za 10$. Benzínem to sice očividně nebylo, ale motor po krátkém přemlouvání přeci jenom naskočil a vzchopil se aspoň na půlmílovou cestu po dálnici. Na víc ale ne, tak jsme ho odstavili na trávě a já tak úspěšně navázal na tradici druhých dnů pobytu v USA (viz někde dole). Zjistili jsme, že v motoru neni skoro zadny olej a tak jsme se chvíli kochali provozem na highwayi a po půl hodině nás firemní taxík hodil zpátky k Tomovi.